11.03.2012 12:20
Současná záplava indie her je zkrátka nekonečná a hledání skutečně výjimečných titulů je stále náročnější. Tvůrci velice zajímavého Vesselu na to jdou od lesa a celou úlohu hráčskému publiku ještě znesnadňují, protože úroveň jeho propagace je takříkajíc "veškerá žádná". Proto jsme tu ale my, nikdy nespící herní hlídka, která (skoro) pravidelně představuje ty nejzajímavější a nejkvalitnější tituly. A nejenže k nim Vessel bezpochyb patří, ale klidně by jim mohl z kapitánského můstku šéfovat.
Němé intro, které alepsoň částečně nastíní použitý námět, záhy následují první krůčky v kůži zamlklého idealisty, jehož láska k technologii a chuť pomáhat světu se odráží i v roztodivných vynálezech. Tím stěžejním jsou ale zvláštní organická semínka, která se vzájemně přitahují s různými tekutinami a za těchto okolností vytváří zcela nový organismus – Fluro. Ve zkratce jde o nevinně vypadající, kráčející útvar kapaliny, a jediným údělem těchhle roztomilých potvůrek je vypomáhat člověku v zapeklitých situacích. Ale to platilo kdysi...
Elegantně se chytnu té facky a rovnou si odškrtávám poznámku "nepříliš násilí". Dosáhnout smrti je totiž několikanásobně náročnější, než samotné přežití, a ačkoliv jsou lávoví Flurové nesnesitelně otravní, zrovna moc síly fakt nepobrali. Hlavní aktér je dokonce takový frajer, že bez jakýchkoli obtíží zvládne volný pád z jakékoliv výšky, takže riziko úmrtí znovu klesá .Pravděpodobnost je tedy nízká, ale když už si vás v nějaké hodně prekérní chvilce Smrťák vyhmátne, nemusíte zoufat. Jednoduše vás hra vyplivne u nejbližšího checkpointu a hurá znovu.
O nešťastné zakrvácení obrazovky se ovšem může postarat některý z bugů, například nemyslná klouzavost postavy nebo lehké selhání ovládání. To jinak dopadlo docela dobře – kontrola postavy skrze tradiční klávesnicovou nabídku funguje, a když se později přidá i ona myška, není si nač stěžovat.
Určitě se nedá říct, že by si Vessel hrál na nějakou extrémně roztomilou ptákovinu, spíše staví na docela jednoduchém ztvárnění steampunkovitého prostředí, ale jde mu to sakra dobře. Grafika nijak nezaskočí svojí technickou ani uměleckou stránkou, ale pro své účely je plně dostačující a mírné nedostatky anuluje fantastická hudba z produkce fenomenálního Jona Hopkinse, jehož skladby jsou velice pečlivě vybrány pro jednotlivé úseky hry. Do místního zasazení zapadají až překvapivě dobře a mnohé z vás určitě přesvědčí k tomu, abyste si některou z jeho desek (samozřejmě legálně) stáhli.
Přestože je docela náročné se u řešení houstnoucích hádanek udržet několik hodin v kuse, audiovizuální stránka věci se naprosto spolehlivě postará o to, aby se od Vesselu nikdo nedokázal odtrhnout na déle, než na pár desítek minut.
Závěr: „Téměř perfektní hopsačka s chytrým využitím fyzikálního modelu, která si bezesporu zaslouží více pozornosti, než které se jí zatím dostává.“
Dávám 9/10
