Recenze: Mass Effect 3

Po několika minutách přemýšlení a váhání, kdy se čas zdánlivě zastavil a já si připadal na prahu věčnosti, jsem učinil největší rozhodnutí, jaké přede mne kdy jaká počítačová hra postavila. Bylo to těžké a rozhodně ne bez obětí. Nesmírně epické, a přesto tolik osobní. Jak se říká, nakonec je každý sám. Myslím ale, že jsem se rozhodl dobře. To obrovské břímě je každopádně pryč. Po letech jsem dohrál sérii Mass Effect a svými rozhodnutími rozhodl o osudu celé galaxie.

S každým dalším dílem se Mass Effect stal o něco dynamičtější hrou a osobně se mi výsledek zamlouvá mnohem víc než směr, jakým se v rámci obdobné logiky vydal druhý díl Dragon Age. Tentokrát například zmizelo otravné těžení planet kvůli surovinám, což je jen dobře. Planety můžete prozkoumávat nadále, systém je ale svižnější a místo těžby surovin jde především o hledání artefaktů v rámci vedlejších úkolů. Do hry se nevrátí ani projížďky planetárním vozidlem, kterých už je mi líto více.

Klasických vedlejších úkolů podle mého dojmu o něco ubylo a většinu z nich představuje právě objevování planet bez přímého výsadku, které je alespoň ozvláštněno o minihru s naháněním s Reapery na galaktické mapě. Na Citadele se můžete nachomýtnout k mnoha rozhovorům, z nichž vzejde požadavek na opatření předmětu na některé z planet. Jejich nalezení znamená bonusy v podobě peněz či zkušeností, ale někdy také vojenské posílení aliance proti Reaperům.

Hodnocení na konci jste si jistě přečetli, takže nechoďme kolem horké kaše. Říká se, že hry obdařené devítkovým hodnocením jsou vlastně mnohdy objektivně lepší než ty desítkové. Devítku si musíte zasloužit technickou i obsahovou dokonalostí a chyby se v takových recenzích neodpouštějí. Kdežto desítku, tu stále stejně vzácnou desítku ignorující inflaci hodnocení na nižších příčkách, tu zkrátka přidělujete srdcem ve chvíli, kdy už na jednotlivých částech hry nezáleží a zůstává jen celek. A v tomto ohledu vězte, že jednotlivé části Mass Effect 3 také bez chyb nejsou.

Také v bitvách narazíte na mnoho známých protivníků, objevují se ale i úplně noví. Formát relativně malých přestřelek mezi nepříliš početnými skupinami za častého využití speciálních schopností sedí Mass Effectu nejlépe a zůstává mu věrný, což je dobře. Ukazuje se to hlavně v bitvě na úplném konci, kdy je nepřátel zkrátka přehnaně moc a boj namísto radosti poprvé a naposled přináší frustraci. Obecně se bitvy ve druhé polovině hry až na různá prostředí začínají znatelně opakovat a i u zpestření, jako je občasná střelba z pozemních kanónů, bych čekal více inovace. Nemění to ale naštěstí nic na tom, že nepřátele lze vždy kosit na mnoho způsobů, jsou chytří a je to zábava.

V mém případě je tou vzpomínkou hluboký, znepokojivý hukot Reaperů. Zvuk na pomezí troubení, bzukotu a hřmění, který se zařezává až do morku kostí - stejně jako celá hra. Pouhých několik vteřin zvuku toho pro mě v sobě obsahuje tolik, že by se to dalo vyprávět celé hodiny. A já nad tím celý den nemůžu přestat přemýšlet…

 

Závěr: Po dohrání série Mass Effect 3 při nejlepší vůli nedokážu hodnotit jako samostatnou hru.Poslední díl by si pak jistě  v řadě ohledů zasloužil kritiku ale... Řeknu to jednou větou, tato hra si zaslouží zapsat k největším klenotům herní historie.