Recenze:King Arthur II: The Role-playing Wargame

Dnes již kultovní série Total War nám pravidelně přináší poctivou dávku kvalitního materiálu, který se alespoň částečně odráží od podstatných historických událostí a zuby nehty se drží realismu. Prakticky všechny hry, které hrdě nesou jméno téhle roky zajeté frančízy, mnozí řadí na první přičky pomyslného žebříčku válečných strategií, na čemž má svůj podíl i smutně mizivá konkurence. Tou se nedávno stalo příjemně překvapivé zjevení v podobě povedené míchanice několika žánrů King Arthur, jehož doslova epický příběh pokračuje v letos vydaném druhém dílu.

Ať se nám to líbí nebo ne, klasickým strategiím už dávno odzvonilo a taktičtí nadšenci často a většinou marně vyhlížejí cosi, co by se alespoň něčím mohlo vyrovnat těm starým perlám. Co si budeme povídat, zmíněný Total War už přece jen známe až moc dobře, a tak jsme rádi nahlédli do poněkud odlišného zákoutí, které ponechává mnohem větší prostor nespoutané fantazii. Druhá část Artušova dobrodružství totiž není typickou artušovskou legendou, ale daleko víc tíhne k temnotě a střetům s jiným, ďábelským světem. Z pekelných bran se rodí nekončící zástupy nevyzpytatelných Fomorianů, jejichž přítomnost dost znepříjemňuje panovníkův pobyt.