16.04.2012 13:55
Tato hra přežila sama sebe, chtělo by se mi říci, když po tolika peripetiích a tolika letech konečně vyšla nejprve jako stahovatelná hra na XBLA. Však to měla stejně nahnuté jako její bezejmenný hrdina, který se z pozice obyčejného člověka snaží najít svoji ztracenou rodinu, ale hlavně přežít. Přežít na troskách civilizace, již zpustošila záhadná událost, bohužel stručně popsaná pouze jako "Event".´
Právě rok po "události" přicházíte k branám rozbořeného města Haventon, kdysi pravému americkému velkoměstu, které celé lehlo popelem a také jedovatým prachem, jenž ty hrstky někdy přátelských, někdy nepřátelských a jindy naříkajících obyvatel vyhnal do nuzných slumů, kanálů a přístřešků kolem mrtvých ulic. Velmi tajemnou a katastrofickou aurou hra doslova přetéká, za což mohou nejen umně vystavěné, byť stále stejné a vskutku lineární kulisy jediné lokace, ale hlavně pro někoho odpudivá, zrnitá a neostrá, ale pro mne pohledná a stylově zašuměná grafika velmi střídmých až šedivých barev.
V tomto pošmourném a smutném divadle nezměrné katastrofy, mladý muž s batůžkem, trochou jídla, svítilnou, lanem a pistolí bez nábojů, překonává rozvaliny zbytku metropole s notným despektem a zadýcháním. A tady se láme chleba podruhé. Vždy totiž vydržíte šplhat a ručkovat velice omezenou dobu, dá se říci naprosto nicotný okamžik, do něhož se ale vejde třeba i obyčejné stoupání po stupačkách. Po chvíli tak dojdou síly, což se dá nouzově přežít drcením tlačítka, ale i tak náš hrdina po chvíli nenávratně padá...
Omezená výdrž tak znamená většinou nutnost velmi hbitých reflexů a přehledu při hledání cesty dál, protože stačí chvíle zastavení a už nemusíte ve zdraví dojít k cíli, kde se můžete na rovné ploše vydýchat. Ano, přiznávám, že je to dost přitažené za vlasy, protože někdy nevydržíte skoro ani pár příček a pár metrů ručkování, nota bene když takové stupačky najdete na místech, kdy by v reálu asi nebyly. To může být pro méně šikovné hráče první frustrující okamžik, protože opakování traverzování byť jediného mostního oblouku nebo konstrukce tady není výjimkou.
Úrovně jsou ale vesměs poskládány docela šikovně tak, že se s trochou šikovnosti dostanete sice na poslední chvíli, ale víceméně v pohodě do cíle, což já osobně kvituji jako náročný, ale velmi osvěžující prvek dnešní jednotvárné hratelnosti podobných her. Horší je ovšem animování pohybu a skoků postavy, které na špičku, dejme tomu danou jiným koněm ze stejné stáje, tedy sérií Assassin's Creed, ztrácí dlouhé míle. Pohyb tu zkrátka není moc intuitivní a plynulý, kolikrát jsem chtěl prostě vyšplhat na plošinku, ale místo toho hrdina jen zmateně ručkoval do stran a já jen tak tak nespadl.
I am Alive je hodna svého názvu v pravdě dokonale, protože i díky velké zranitelnosti nemá ani při soubojích hlavní hrdina zdaleka vyhráno. Jestli je pochod občas obtížný, tak souboje zejména s přesilou nepřátel jsou už často beze zbytku frustrující, za což může zpola nezvládnutý systém útoků. Jakoby se tvůrci nemohli rozhodnout, čemu dají přednost a jak bitky vůbec pojmou. Vaší jedinou spolehlivou nadějí je mačeta. Jenže ani s ní tady prostě frontálně nic nezmůžete, protože protivníci, rekrutující se hlavně z řad pouličních gangů, vás okamžitě zlikvidují na dvě mrknutí.
Většinou jsem se okamžitě poroučel, protože když už jsem jednoho zasáhl a začal se s ním přetahovat drcením tlačítka (velmi častý quick-time event při bojích), druhý do mne v klidu rubal dál a já se v tomto okamžiku nemohl jeho sekům nijak bránit. Pokud pak mají nepřátelé střelné zbraně, vykostí vás během několika sekund, aniž byste mohli adekvátně zareagovat. A tady už se dělí obecenstvo potřetí na dvě skupiny. První zatne zuby a snaží se využívat docela unikátního psychického nátlaku na protivníky. I když nemáte kulky, tak tasená pistol (později třeba i luk) dokáže sama udržet chásku pěkně v pozoru, ovšem nesmíte spustit naprázdno!
I am Alive je tak atmosféricky nesmírně zajímavý kousek, při němž i na vás dolehne tíživý pocit zmaru otce jedné ztracené rodiny, který se jen snaží najít a přežít. Celý řádně katastrofický styl je na dnešní mainstream určitě unikátní, což by ale mohlo platit i o vysoké obtížnosti a některých ne zcela zvládnutých prvcích, včetně pohybu a soubojů, jež jeden překoná a druhý se navzteká. Ostatně ani Ubisoft jako distributor hře zas tak úplně nevěřil, neb ji z původní velké krabicovky nakonec ponížil na menší pouze digitálně šířený titul a dříve dokonce přemýšlel i o odpískání celého projektu.
A stejné to může být i s publikem. Zde se opravdu vyplatí první stáhnutí dema a vyzkoušení herních mechanik, protože hra může jak příjemně překvapit, tak i zlostně frustrovat. Já jsem se vztekal také, ale chvíle zmaru mi zase nahradily další okamžiky skvělé atmosféry a emocí, kdy jsem chtěl skoro plakat za mého hrdinu, jenž si to označení "hrdina" zaslouží možná více, než jeho typičtí a rádoby namachrovaní nositelé
Závěr:
I Am Alive i navzdory opakování svých jedinečných prvků stojí za zahrání, protože atmosféra ze soubojů či unikátní fakt, že vás nutí riskovat, je něco nového a v jiné hře byste podobné věci jen těžko hledali. Jste-li už přesyceni klasickými střílečkami a dobrodružnými hrami, tak vás I Am Alive jistě příjemně překvapí a s trochou trpělivosti si jej užijete až do konce.
Hodnocení 72%
